Nabízím Vám na mém webu možnost setkat se s osobou zcela vyjímečnou. S někým, kdo je zahalen rouškou tajmeství a legend. Ženy, které četly jeho řádky se ho snaží dostat do svých spárů, muži se snaží být jeho bratry. Je to bytost, která si říká bájnývko. Můžete ho najít ve Všech diskuzních fórech, chatech a kostelních nástěnkách. Dlužno říci, měl jsem tu čest se s ním setkat osobně. Na turnaji ve stolním fotbale. Přišel v hokejovém dresu a posléze se mi na stránkách začaly objevovat podivné zkazky. Ale bohužel kvůli běsnícím, dychtícím, toužícím davům za jeho poznáním, nelze odhalit jeho pravou tvář. Alespoň Vám s jeho svolením můžu posktynout útržky a pár odstavců textů přímo autorských. Takže zde ho máte, kolegu v práci i u baru, bájnývko.
Díky neutuchajícím možnostem bájnéhovko není vyloučeno, že útržků jeho choré mysli v tomto článku bude postupem času přibývat. A tak neváhejte a občas zkontrolujte tento blogový počin vždy, když uplyne nějaký ten čas od Vaší poslední návštěvy.
Útržky, citáty, hlášky
Dělá blbýho, ale přitom umí jejich dětska ovládat vesmírný lodě. Chce odletět na svoji planetu a udělá proto maximum,až nám začne rvát ruce bude zle.
Umělecká rodina - fotr ho ponižoval před svejma kamarádama, musel tancovat na stole tak jak oni pleskali do rytmu. jak se postupně ožírali tak ho začli jeden po druhým píchat, jeho matka umělkyně to celý malovala na plátno svojí vlastní krví, nutno dodat pod nepatrným vlivem anfetaminu. byla to pohoda vzpomínám na to rád. rozdíl mezi tebou umělče a mnou je , že já si to nepotřebuji pořád dokola předříkávat jako mantru - umělče - jsem dobrej jsem dobrej jsem dobrej óoo many padme hůůům Unie umělců. umělců bez názoru co potřebují být v unii , družit se jak stádo krav, ty také nevědí jak se mají chovat samotné, obvyklé když se kráva ocitne sama znamená to, že na ni příjde brzy řada.
Pluje se mnou krajinou! Jedeme bezstarostonu jízdu. Směřujem k jihu. Mráz nás nebaví, ale má svý výhody. Nemusím se stresovat když házím nady tam v Carentain.
Legranda malého La Granda.
Kluci já taky fandím , slávii, vyhoďte ho z vokna dědka smradlavýho.
Práce hodně dost to je, ale žereš denně pomeje, jen proto, že jich je moc jako slov a krásnejch snů, jsem namočenej v hnoji a vůbec mě to baví bejt celej den v loji, hnít, tlít a blít ... více jak mašina, mně nikdo nevypiná, já mám sebekontrolu a jsem fikus.
A žblept hecht čum a ser, v hovnech se promadlej, kup novou káru na pružinách bávu, ženský na to lepjej když nastoupjej se chechtej, dostal jsi je na lep lacinej, buzerant co měl včera trabant.
Tvoje budoucnost za pět let: bzzzzzzzzz bzzzzzzzzzzz bzzzzzzzzzzzzzzz Krula prosím: pane Krula vy jste nám slíbil, že až vyhrajete svůj první grandslam, tak nám zpalatíte tu hodinu na spinu v zimě 2009 - tů tů tů tů tů tů tů tů.
Bůček teda vařenej večer v osm, kousek, ale byl tam.
Pod tíhou pravdy, stár a nemocen ... vodu, vodu, vodu ... fialovej had, smějící se lebky ... vodu, vodu, vodu... zahnal žízeň kořalkou průhlednou jak hledí smrtky. Už nemluvil. Nebylo třeba. Již pouhý pohled prozradil bídu a marnost dalšího pobytu netvora. Matka země mu dala valé a on je nechtěl přijmout. Tak se jako potulný pes plíží krajinou a jako špatné svědomí se objeví tam kde zákon a pořádek nevítězí nad lží a nenávistí. Pokousal lež, aby jeho pravda mohla zvítězit, ovšem jeho pravda, jeho pravda by se vám určitě nelíbila. Sténal a s každým stiskem bolest byla větší a větší. Když dílo dokonal odplivnul pachuť krve a napil se znovu. V té chvíli zjistil, že sedí neustále sedí na tom samém opuštěném místě. V lokálu staré paní, starší než svět. Hlava se zvednula. Koukla bezmocně kupředu jako když pes na pokraji své smrti dává poslední sbohem. Takhle žije již několik desetiletí. Je to opravdový hrdina Své doby. Nečekal a neztratil nic. Jako dlouholetý samorost, jako apokaliptický výjev. Vidím ty jeho oči ... ty jeho oči ... ty jeho oči.
Prostě je to oběd za stravenku, to je ten nejlepší oběd.
Zima je dobrá, můžeš hrát cod bez výčitek.
Jak všichni nalezou na to rádio kvůli bodům a ty ho vodjistíš a mrdneš jim ho tam a von hnedka vybouchne, včera jsem takhle dostal 4 lidi na harboru, jsem se smál, to bylo dobrý.
Potácíme se tak nějak všichni, to je náš styl.
Včera na hokeji - topinka, pivo , párek v rohlíku - doma - štrudl, špička dva chlebíčky laskonka, pak jsem normálně upadl od toho pc , ani jsem se nerozloučil.
Napadlo mě proplazit se o půlnoci lesem.
Hlavně, že jsme tě třeba nenapadli, my se totiž neovládáme.
Už ti letí panák ještě dnes, příteli chvátej , vrať mi víru mou a té není nejvíc , dej mi čas, společně můžem tentokrát zachlastát
To by mně mohlo mejch potencionálních 100 kamarádu pěkně zasrat zeď, můžeš na facebooku vlastně pomlouvat svý kámoše, aniž by to viděli?
Taky jsem měl nějakej záchvat, byl jsem na přednášce od jednoho budhisty a von tam říkal, všechno je to v hlavě, a vod tý doby si to pamatuju, aha to je vlastně pravda, všechno je to v hlavě.
Já vždycky když to začnu číst, tak propadám panice, že je to tak složitý, že to nemá cenu a dám si radši bůček. (o zdravé výživě)
Jsem snad vychcal víc než vypil , asi proto mě ráno bolela hlava.
Výňatky z bájných rozhovorů
Je to přeci jenom cizinec a jeho národní zvyky jsou naprosto odlišné, jiné ……Ukrajinské praktiky soustředění se na čtyři struny přenášející brumlavý zvuk jsou opravdu zvláštní. Vždy když přijde do studia táhne z něj alkohol do všech světových stran. Mluví něco o propagandě a vyhrožuje totálním zničením meziplanetárního prostoru. Startrek v jeho životě hraje podstatnou roli. No a co dělám já. To je jednoduché sedím před zrcadlem koukám na svůj pevný a dlouhý úd a strašně sprostě nadávám. To mě dává sílu a emoce pro další období. Období sebelásky a neskrývaného pokrytectví. Ano jsem princ skupiny a chtěl bych aby tomu bylo tak i nadále.
Je to parta lidí co se prostě nechytla v popu a já jsem tady proto abych je spasil, abych se stal jejich velkým bratrem na scéně úpadku a ti debilové o tom píší jako o vrcholné formě umění. Je to sebranka toho nejhoršího co se na multimediální scéně objevuje. Plivu na jejich oči sliny nenávisti a doufám, že po tomto vyznání se mě již nikdo neopováží byť jen pozdravit.
Oni si myslí, že dělají něco pro lidi, ale ve skutečnosti myslí jenom na svoje vylízaný zadky.
Je to jenom dřina a není v tom kouska umění. Je to nástroj svobody, kdy sám sedíš v místnosti 3x3 metry a mlátíš do plastu jako ten největší píčus pod sluncem. Občas se v noci budím v rytmu tadada tadyda. Je to šílená hrá na život a umění. Je to pouze a jenom a výhradně nástroj omluvy. Miláčku tenhle víkend nebudu doma – hrajeme.
Budete polykat sémě nenávisti aby jste okusili pachuť plytkosti, která provází Váš všední život. Jste nula co od nuly pojde. Všichni chcípnete a všichni se budete ptát proč zrovna já. Ale to už pak bude pozdě. To už Vám pak nepomůže modlitba kdy mě budete slibovat, že jste žili v bezvědomí a že už to nikdy neuděláte. Srazím Vás ještě víc k zemi a pošlapu zbytek Vaší nuzné existence.
Šílený výraz ve tváři dával tušit, že se odehraje hrůzná scéna jak vystřižená z Hitchkokových románů. Sundej trenky nebo tě sežeru. No chudákovi nezbylo nic než se obnažit a za zvuku Olymp Olymp byl znásilnován šíleným cézarem. Tlukot hokejky se zdál být nekonečný a téměř ohlušující. V době když už byl naprosto odevzdaný objevil se ve dveřích jeho kanceláře ***. Převlečený za mírumilovnou postavu z dětských knížek a začal předčítat znásilněnému z Bible. Srdcervoucí příběhy člověka jenž spasil tento svět v kontrastu s brutálním aktem znásilnění nevinného.
Já se nebráním volné zábavě ani alternativnímu humoru , ale prosím tě, tento rozhovor půjde do všech významných médií a ty si tady se mnou chceš takhle hrát ty nulo?
To byl jeho otec, kdo je vedl k onomu známému faktu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávisti a taky mně říkal, že nějaký Havel (toho neznám) musí z kola ven. Nejsem si jistý, ale asi hrál na baskytaru.
Chtěl bych jednou dokázat to co on. Jezdit na kravičce. Skákat přes řeku o velké tyči. Spadnout do studně a nic se mě nestát. Být zavřen v podzámčí a nechat se osvobodit princeznou. Je toho moc čeho bych chtěl docílit.
Skupina opilých hudebníků, schizofreniků a deviantů se dala dohromady aby mohla realizovat svoje zvrhlé představy koncem minulého století. Časem se na těleso nabalovalo mnoho plevele včetně mně.
Děkujem všem brněnským vysokoškolákům za jejich upřímný obdiv poslednímu existujícímu počinu – hovnu.
