Suma sumárum jsme za pět dní ujeli 1150 kilometrů. Projeli tři země - Rakousko, Maďarsko a Slovensko. Viděli tři hlavní města - Vídeň, Budapešť a Bratislavu. Koupali se ve třech termálech - Hévíz, Siófok a Győr.
Ve středu ve tři hodiny sem vyrazil z práce. Chcalo hodně. Ale dobrá nálada ze začínající dovolený to přebíjela. Nabral sem Peťu a vyrazili jsme švestkou upravenou na pololožnici směrem Znojmo. Po přejezdu hranic jsem zadal do navigačky Vídeň Kunst Haus. Kolem pátý hodiny jsme byli na místě. V tu chvíli pikolík přitáhl červenej koberec a začal ho před náma pokládat po celou dobu dovolený. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Zaparkovali jsme kousek od domu umění a přestalo pršet. Ideální počasí na procházku Vídní. Koukli jsme na kousek vzdálenej Hundertwasser Haus, koupili parkovací lístek a vyrazili směr centrum. Šli jsme asi hodinu. Několikrát se zeptali na cestu a kochali se Vídní. Po několika kilometrech překvapení zjišťujeme, že chodíme v bludném kruhu. Avšak krásnou procházkou se vracíme k autu a smíření s tím, že Stephansdom prostě neuvidíme. Jenže co červenej koberec nechtěl. Kousek od nás se mezi střechama objevuje osvětlená špička věže. Běžíme, fotíme a dokonce stíháme zapálit svíčky. Odjíždíme z Vídně. Tudy, kduy jezdí jen šaliny. A v hlavách s plánem, že zastavíme kousek jižněji a přespíme v autě na parkovišti. Po pár minutách cesty se překvapení ocitáme v maďarsku. Projíždíme první pohraniční město Sopron. To nás svojí malebností zaujalo natolik, že mělo tu čest a obdrželo od nás právo první noci. Procházíme se, jelikož Peťa dokonale a plynule ovládá několikero jazyků, vyzdvihl bych z nich třeba dva - angličtinu a ruštinu. A já nedokonale a neplynule ovládám němčinu. Ptáme se místních na cestu do centra. Centrum je ale všude. Takže jdeme do báru. Na výběr je Kozel a Dreher. Dáváme dva Drehery a chutná to. Pak unavení zaleháme do švestky. Spím jen v tričku a je mi teplo. Divím se.
Ráno nabubnujem do navigace směr lázně Hévíz a startujem. Do dvou hodin jsme na místě, parkujem asi 200 metrů od vstupu do termálů. Vylejzá sluníčko a je krásně. Hévíz překvapuje. Největší termální jezero v Evropě. Plavání mezi leknínama. Návštěva sauny, vířivky, infra sauny, solný jeskyně, ledový sauny a tak. Po koupačce procházka lázněma. Meníčko za 70 kaček a zmrzlina. Po obědě přesun přes celou jižní stranu Balatonu do Siófoku.
Kochání se jižní stranou jezera mělo za následek seznámení dvojího druhu. Pozitivní - čistá voda. Fakt. Prostě průzračná voda v jezeře. Kdo čekal bahnisko, hnusisko, hnědisko musí bejt zklamanej. Voda je prostě čistá. Negativní - jdu, fotím, nadšení, syčení! Zelenej had. Podle cedule stojící opodál je to neškodné stvoření, ale stejně měním trenky a pokračujem směr východ. Po příjezdu do Siófoku vybíráme ty nejškaredější baráky za cílem ubytovat se co nejlevněji. Někde není zvonek, někde mají plno, někde neumí anglicky, rusky ani německy. Z nouze volíme volbu zeptat se na recepci jednoho z nejhezčích apartmánů na pobřeží. 200 metrů od vody a 400 metrů od centra města. Červenej koberec opět funguje a my získáváme big apartman za třetinovou cenu. A na ceduli svítí 28°C. To je krása kurva.
Zbytek dne procházečka po okolí, návštěva hospod a restaurací. Kluk, kterýho bysme se měli držet a uvítání novejch hostů prdelí.
Ráno, pátek, prší. Jedem do Budapešťě. Sto kilometrů po dálnici. Náhodně vybraná ulice jménem Derek. A ejhle, parkujem kousek od královského paláce. Házíme maximum forintů co se do automatu vejde a plazíme se po schodech nahoru k paláci. V dešti fotíme palác, rybářskou baštu a Matyášův chrám. Jako na dlani máme výhled na krásnej řeťezovej most a ještě krásnější a možná vůbec nejkrásnější budovu co jsem kdy viděl (snad ani v Paříži). Budova parlamentu, sto let stará, 268 metrů dlouhá a 96 metrů vysoká. Prší a leje jako sviňa a tak valíme prochcaní do auta. Volíme projížďku městem dopravním prostředkem. Asi hodinu se kocháme z auta tímhle opravdu pěkným městem a následně znaveni zasedáme ke koláči. Pizza je tu za 1400 forintů a můžete si na ní dát co chcete. A tak po zlikvidování pravý gulášovky vrháme svoje stříbřité nástroje na velké koláče plné ingrediencí. Kupujem vína Balaton, papriky a jedem zpátky. Po cestě přejíždíme řetězovej most a před tunelem blokujem dopravu uprostřed největšího kruháče v Budapešti, ale uznejte, tohle si prostě musíme vyfotit. Na dálnici směr Siófok nám zahrajou v rádiu Petöfi - Friday Im In Love. Večer jdem do hospůdky a kouříme vodnici. Je půl jedný ráno a celkem teplo.
V sobotu se vydáváme do místních termálů. Jsme opětovně překvapeni. Všechny parky, zahrady a domy kolem Balatonu sou krásně upravený. Všechny baráčky sou krásný a nový. Já čekal rezatý prolejzačky. Odlupující se lak a odpudivý špinavý stánky. Ani hovno. Všude krásně střižený trávníky, altánky. Nikde jedinej papírek bordelu. A stejně tak v lázních. Hévíz i Siófok má moderní nový lázně. Příjemný koupání. Tobogán smrti na nafukovacím kole společně a úspěšně sjíždíme. Pak napařování v teplejch sírovejch pramenech, sauna a aroma sauna. Povinná vířivka. Nadšení. Po obědě masa tří barev, totálního vyčerpání z přežrání se pomalu kulíme, po cestě kupujem na památku vizipipu (vodní dýmku) a jdem na sunset projížďku po jezeru. Loď už čeká a příjemná posádka nás v podpalubí nalejvá vínem. Západ slunce na lodi a pak hospodá - krásná to sobotá.
V neděli vyklízíme apartmán a jedem po západním pobřeží směr Győr. Jdem do třetích a posledních termálů na týhle pobytovopoznávací cestě. 8 bazénů, tobogány. Pěkně šunky si válím. A po koupačce návštěva místní Vaňkovky. Koupení dobrýho vína za 25 kaček na večer, zmrzlina, oběd. No a přes Gabčíkovo, Bratislavu a spoustu rakouskejch vesniček cesta dom. Švestka již pochválena.
Szia! Bylo to krásný!
