Vernisážování, vystavování - nejsem vystavovací typ. Spíš mě hnala myšlenka uspořádat si všechny fotografie a přenést je na pro mě nejpříjemnější médium - papír. Spouštěcím momentem bylo Meziříčko, kde jsem se s Pavlem Herotem domluvil na spolupráci/výpomocí s vernisáží. Tím jsem získal pro svoje svědomí to nejdůležitější - alibi. V té chvíli jsem přestal mít strach. Bál jsem se zklamání návštěvníků. Přeci jen - výstava nebyla koncipována uměleckým směrem, ale spíš takovým barevným průřezem mé osobní fotogalerie (již neodvážím se nazývati tvorbou - natož uměním). Pavel Herot mi tedy dodal klidu a jistoty, že spolehlivě zaplní prázdné místo pro umění a zábavu.
Místo pro vernisáž/výstavu bylo tak nějak přizpůsobeno vážnosti, kterou kladu na svoje fotografie. Cukrárna Stařeč. Příjemné místo, mimochodem. Rozdělil jsem celou výstavu do pár témat - portréty, cestování, hudba a ostatní. Nakonec z tiskárny vzešlo 65 fotografií a až tuším na dvě výjimky všechny (v současné době) visí a prezentují se.
Vernisáž proběhla velmi hezky a příjemně. Aspoň z mého pohledu. Děkuji Všem doraženým. Růžové víno teklo a soudky se vyprazdňovaly. Dostavili se téměř všichni očekávaní a kupodivu i někteří neočekávaní.
Na závěr bych chtěl tedy poděkovat své přítelkyni za pomoc a podporu, křovákovi za natáčení a výběr písní pro vernisáž, Tomášovi za pomoc při chystání výstavy a zvukovou aparaturu, Horáckým novinám za pěknou propagaci a hlavně Pavlu Herotovi, za všechno. Díky moc.
