Kuala Lumpur, Borneo - Malajsie (2017)

Kuala Lumpur, Borneo - Malajsie (2017)

Praktické a důležité informace


UBYTOVÁNÍ
V Malajsii nemůžete s ubytováním udělat chybu, ale i tak pár tipů. Kuala Lumpur - Hotel Signature, Kota Kinabalu - KK Marina Resort, Semporna - Scuba Tiger, Tawau - City Garden Hotel. Všude najdete v pohodě místo k přespání pomocí booking.com

VÝLETY
Vždycky okoukněte víc stánků, vyplatí se vybírat, přebírat a trochu smlouvat.  U Semporny rozhodně nevynechat mořský cikány a ostrovy Sibuan, Mantabuan. U Kota Kinabalu je nejhezčí Mamutik a Sapi. Na nosatý opice a orangutany se nenechejte zlákat, i když světlušky stojej za to. Pokud je chcete opravdu vidět, vydejte se do rezervace, kde je pravidelně krmí - Sepilok.

DOPRAVA
Doporučujem autobusy, který jsou na vysoký úrovni. Klimatizace, pohodlí a prostor. Ve větších městech spolehlivě funguje Uber a jezdí za poloviční ceny taxi. Levná je i letecká doprava a na všechny místní destinace lítají několikrát denně.

Cestopis

Brno, Budapešť a Peking
Budíček je celkem náročnej, protože jsme si udělali menší soustředění v hospůdce. I tak zvládáme vstát a dopravit se na vlak do Brna. V Brně hópnem z kolejiště do kolejiště a pokračujem na Budapešť. Po cestě koštujem vínko z petky a cesta utíká jak pauza na oběd v práci. V Budapešti jdem na perkelt. Jinak to nejde. Přesun na letiště. Air China už pro nás nachystala aeroplánek, kterej nás přesune do Pekingu. Let proběhl bez problémů. V Pekingu na letišti se u fontánky dozvídáme, že nemáme jest kameny. Tohle nařízení akceptujem bez výhrad a nastupujem do letadla, který nás teleportuje do cílového místa určení.




Kuala Lumpur, Batu Caves – Malajsie

Přiletěli jsme v noci, ale vedro a dusno nás začalo provázet i tak. Všechno je jak má bejt. Teda skoro. Já a taťka nemáme krosny. Vyzvídám situaci u přepážky. Nahlašuju ztrátu a v podstatě bez žádných bližších informací opouštíme letiště. Berem Uber a přesouváme se do hostelu Signature, kterej maximálně doporučuju. Vstřícný personál a skvělá destinace pro výlety. Všude to máte blízko. Dáváme piva, ochutnáváme místní jídlo a okamžitě zjišťujem, že Malajsie bude žrádelní mekou. Nudle s limetkou zapíjíme slivkou před hostelem. Pijeme na žal nad ztrátou našich batohů. Ráno vyrážíme na Batu Caves, který jsou v podstatě hned za rohem velkoměsta. Na trzích to voní vším možným. Všude je ruch a veselo. Kupuju korále a seznamujem se s místní opičí rodinkou. Procházíme obří jeskyně, který jsou vyzdobený kýčovitejma sochama a světýlkama. Kočkům by se tady líbilo. Čumíme na největšího stojícího Buddhu na světě a zvažujem, jestli těch milion schodů do další jeskyně stojí za to. Hele, nestojí. Ale zážitek je to pěknej. Taková očistná pouť. Z Batu Caves jedem do čínský čtvrti. Poprvé chutnáme knedlíky plněný masem a poctivý polívky. Ti šikovnější z nás se ládujou za pomocí tyček. Já volím klasickou evropskou cestu. Třtinovej džus, špízy a tisíce variant všeho. Čumíme víc než péra z gauče. Pomalu se sunem směrem k Petronas Towers. Když pod nima stojíme, tak čumíme víc než deset pér z gauče dohromady. Fotíme, točíme, čumíme. V parku pak pro změnu čumíme na vodostrysk, kterej si to rozdává s muzikou. Voda tančí a my čumíme. V parku se dozvídám od paní z letiště, že krosny se našly. Zítra je přiveze taxi na hostel. Slavíme. Trochu se válíme po zemi (je fakt horká) před hotelem. Taťka vpadl k místním pouličním restauratérům a vyzvídá recepty. Posléze skáče do silnice a zastavuje chlápka ve Škodě Octavia. Ten je nadšenej. Já chodím v pravidelných intervalech za nesympatickou babkou pro piva. Když už má prázdný všechny ledničky i mrazáky, tak to vzdáváme a jdeme spát. Předtím ještě holky čůraj v křécích před policejní stanicí, aby tady každej věděl, že my jsme tady už jako doma.




Cameron Highlands

Poprvé poznáváme kvalitu místního cestování. V autobusech jsou obrovský křesla, který se daj rozložit na postel. Několik hodin se suneme džunglí na tu jejich vysočinu. Na místě zjišťujem, že jsou před naším hotelem trhy. Takže se rychle čeknem a jdem zase čumět. Žerem krevety, palačinky, ryby, brambory, kuřata, nudle, kuřecí prdele. Taťka si rozráží hlavu o stánek, takže už máme asi dost a jdem radši spát. Cca za 250 kaček bydlíme v luxusním apartmá s kuchyní, obývákem a dvěma ložnicema. Výhled z okna samozřejmě epesní. Ráno vejšlap. Docházíme do města a snídáme vynikající placky - roti. U roztomilé bábušky kupujem celodenní výlet. Čekání na povoz si krátíme výletem k vodopádu. Vodopád stojí za vyliž prdel. Naštěstí už je tu výlet. Chlápek nás bere prvně na farmu růží. Tam je hodně kytek a je to tam takový barevný. Taťka kašle na pokuty a žere jim tam rajčata. Takže se trochu s obavama vracíme do auta. Přesunujem se ke včelkám. Cucáme a následně kupujem medy, který maj různý příchutě a nelze jim odolat. Pak přichází vrchol výletu. Čajový plantáže. Na ty se s Peťou po návštěvě Srí Lanky fakt těšíme a ony nás ani tentokrát nezklamávaj. Dechberoucí podívaná. Cestou zpátky ještě nakouknem do botanický zahrady a buddhistickýho chrámu. Óm mani padmé húm! Vejlet definitivně končí na jahodový farmě. S Peťou dáváme vafle a jahodovej koktejl. Na večeři jdeme na tandoori chicken s naanem. Ty vole, lidi. Ježíšku na nebi hlubokém, ty to vidíš. A měsíčku, ty to cítíš! Něco tak dobrýho nemůže existovat? Tak to se pleteš.




Kota Kinabalu, ostrovy Sapi, Manukan, Gaya, Mamutik - Borneo

Už jsme zpátky v Lumpíru a míříme na letiště. Tady zase žerem. My už nečumíme, my už to všechno žerem. Přelet na Borneo byl hladký jako stehna mé ženy. Ubytování v hotelu s bazénem a velkým apartmá už považuji jako standard této dovolené. Za ty dvě stovky chci prostě nóbl luxus! Přes to tuk tuk nejede. Ráno objevujem místní trhy. Ok – zase čumíme. Tisíce produktů, tisíce vůní, tisíce smradů. I ten smrad největší – durian. Všechno je tu. Ale už radši mažem do přístavu a vyrážíme na první vejlet. Ostrov Sapi nás vítá. Je to tu hezké a malebné. Šnorchlujem. Koukáme na varana. A najednou přijíždí jedna loďka. Za ní přijíždí druhá loďka. I třetí a čtvrtá. Z loděk vylézají podivná stvoření. Mají šikmé oči a červené vesty s nápisem Yamaha. Ano, všude jsou Yamahy. Všude. Většinou se topí, nebo ječí. Snažíme se je ignorovat a kocháme se barvou tyrkysovýho moře a přírodou na ostrově. V Kota Kinabalu dáváme ještě koupačku v bazénu a razíme na večeři. Jablečnej džus, mangovej džus, melounovej džus, ananasovej džus. Žebírka, rejže a kotel polívky. Orgie v plné nahotě. Aby nám trochu vytrávilo, tak bereme Uber a jedeme kouknout na místní mešitu. Je to tuze pěkná budova. Pak ještě mlsně brouzdáme místním trhem a večer zakončujeme večírkem na balkóně. Ty léta prožitý v paneláku nám už nikdo neodpáře.

Další den vyrážíme zas loďkou na ostrov. Tentokrát to schytává Manukan. Je tu minimum Yamah a o něco lepší šnorchlování. Vidíme první želvu a rejnoky. Při venkovním sprchování kolem nás projde páreček varanů. Chm. Večer na rychle na trhy. Kuřecí křidélka nás posílají do Vesmíru. V Kota Kinabalu má bejt další den pod mrakem, takže do programu zařazujem vejlet. Jedem na nosatý opice. Plujem na loďce kolem mangrovů a vyhlížíme ty nosatý zmetky. Nic. Ani hovno makaka. Jsme trochu nasraný. Zachraňuje to projížďka číslo dva – lov bludiček. Kolem lodi se na stromech objevujou desetitisíce bludiček. Tohle je kouzelný. Chlápek je začíná vábit a bludičky nalítávaj k lodi. Jejdamane. Zase je to krása. Už nejsme nasraný. Už jsme dojatý.

Čtvrté den loďka pluje směr Mamutik. To je vůbec nejhezčejší ostrůvek u Kota Kinabalu. Vidíme žraloka! Bumtarata na vrata! Žralok Bob! Byl tam! Byl a byl a byl. Vůbec ten podmořskej život je tady doslova fascinující. Tolik barevnejch ryb jsem v životě neviděl ani v atlase hub. Tady můžete vidět fakt všecko. Koukněte na video. Nema (Klaun očkatý) jsou tady takovej lidovej normál. Po Mamutiku následuje další den ostrov Gaya. Tady jdeme na trek pralesem. To je zábavné a lehce vyčerpávající dobrodružství. Objevujem strašidelný mangrovy, opice a divoký prasata. Asi po třech hodinách potkáváme místního domorodce, jenž odmítá uvěřit tomu, že jsme tu bez průvodce - zelenáč. Po návratu do Kota sledujem přenádherné západ slunce a pojídáme tandoori chicken s naanem. Tublatanka hadr. Na tyhle chutě, vjemy, dojmy a pocity nechci nikdy zapomenout. V noci perem ve veřejný prádelně a oslavujem. Na naší párty se samozvaně objevuje taťkův kamarád - černokněžník. Dohazuje nám masérku. Taťka po několika panácích slivovice odhazuje stud a jde do toho. Následně jde na řadu i Peťa. Oba vypadají, že to stálo za to. Mluví o nějakejch obláčcích a vznášení se. Dám si radši pivo.

Poslední den trávíme na Mamutiku a odpoledne už se přesouváme na autobusák. Ahoj, Kota Kinabalu! Měli jsme tě rádi.




Semporna, ostrovy Sibuan, Mantabuan, Mabul a Kapalai – Borneo
Na autobusáku nás obklopí partička místních a chtěj nám hned pomáhat. Říkám jim, že já a taťka jsme jen půlka výpravy a čekáme ještě na Bolinu, Lolinu a Bohouša – ti jeli druhým Uberem. Ve chvíli, kdy se objevila druhá půlka výpravy, začal celej autobusák skandovat a radovat se, že jsme se všichni našli. Tohle se u nás asi jen tak nestane. Leda bychom si vystrčili hlavy z prdele. Do Semporny je cesta dlouhá, ale autobus je zase numero špička. Do města přijíždíme brzo ráno, máme tak čas si sehnat v klidu ubytování. Vyhrává Scuba Tiger. Taxík nás bere na místo, čekáme na čekin a obcházíme okolí. Jsou tu restaurace na vodě, maj velký sádky s rybama. Ukážeš na jednu a už ti ji nesou na talíři. Máme ubytování v hezký chajdaloupce. V Semporně objevujem pěknou mešitu a obchod s chlastem všeho druhu. Děláme si tam kamarády a nakupujem zásoby. Večer jdem ukazovat na ryby v sádkách. Já si radši vybírám osvědčený chicken sweet and sour.

Teď bych rád uvedl něco velmi speciálního. Možná ten nejhezčí den v našich životech. S taťkem, Bolinou a Lolinou máme malou loďku jen pro sebe. Starají se o nás tři sympaťáci a vezou nás k mořskejm cikánům. Když to píšu, jde mi mráz po zádech. Na horizontu je vidět malej ostrov s velkou skálou a před ním je na moři asi dvacítka baráčků na kůlech. K loďce začínaj připlouvat domordci na ručně vytesanejch lodičkách. Dva z nich se nám pověsí na bok lodi a smějou se nám. Bajau žijí na moři celej život. V malejch chatrčích na kůlech. Bydlí na krásnejch korálovejch útesech, kde loví ryby a mořský potvory. Už osmiletí kluci vyráží na lov a veškerej svůj čas tráví na vodě. Někteří mají obličeje zamaskovaný pastou z boraku. To je chrání proti slunci. Totálně zaražení a opojení životem se pomalu přesouváme na první šnorchlovací spot k ostrovu Mantabuan. Vystupujem a obcházíme si ostrůvek o velikosti většího náměstí. Taťka dává malý holčičce propisku, ta sice neví, co to je, ale usmívá se a pevně si jí přimkne k sobě. Skáčem do vody a šnorchlujem. Želvy, pestrobarevný rybky a korály jsou všude kolem. Brečíme do brejlí a nechápeme, co se děje. Asi po hodině se přesunujem na další spot. Zakotvíme loď uprostřed oceánu. Kolem nás jen tyrkysový moře a v dálce ostrůvek Mantabuan. Loďka se pomalu houpe a týpek začne zpívat a hrát na ukulele. Leží na přídi, my ve vodě. Hraje nám pár dalších songů a my brečíme podruhý. Skáčem z lodi do vody, pijem kafe, svačíme, šnorchlujem. Brečíme, chytáme se za hlavu a to není ani moon v Utahu. No nic. Jedem dál. Ostrov Sibuan. Další nádhera na týhle štaci. Vysedáme, obcházíme místní vesničku (cca 6 chatrčí) a už se vrháme do vody. Neskutečný korálový zahrady, želvy, rybke všeho druhu. Musel bych se pořád opakovat. Rychle zpátky do Semporny, nebo se z toho zblázníme.

Následuje přesun na ostrov Mabul Island. Tady máme ubytko přímo na vodě. Z pokoje můžem skákat šipky do moře. Toho Peťa hned využívá. Mabul je trošku větší ostrov. Je tu několik resortů pro zbohatlíky. Několik hostelů pro baťůžkáře (to jsme my) a pak vesnice domorodců, kde to vypadá jak z nějakýho westernu. Dny tu trávíme sezením v houpacích křeslech a pozorováním sběračů mořských potvor. Ti využívají odlivu a prochází se kolem pobřeží. Večer pak objíždí hostely a nabízí přímo z vody svoje úlovky. Zkoušíme šnorchlovat na hulváta na jednom zajímavým spotu. Ale jsou velký vlny a proud je tam dost silnej, takže to po cca hodině vzdáváme a raději volíme výlet s bandičkou z hostelu. Jedem na ostrov Kapalai, kde vidíme ryby, co jsme ještě nikdy neviděli. Ďáblové pod vodou! Poslední procházky domorodou vesnicí. Taťka zkouší místního holiče. Na hostelu hrajou kluci na cajon a kytary. No… moc se nám pryč nechce. Při cestě zpátky na pevninu uvízneme na mělčině. Loď si tak musíme dotáhnout ke břehu vlastní silou. Pak následuje přesun do města Tawau. Tady rozhodně doporučuju City Garden Hotel. Má hodnocení asi 10 z 10 a to hodnocení sedí dokonale. Ráno chodíme městem, koukáme na mešitu, jíme roti placky a prdíme to na letiště.




Kuala Lumpur – Malajsie
V Lumpíru se ubytováváme v 27. patře. Velký apartmá v mrakodrapu za pár korun. Na to už jsme si asi v Malajsii zvykli. Ráno popojedem výtahem ještě o deset pater výš a jsme na střeše. Na střeše s bazénem. Celý dopoledne se koupem a koukáme na Kuala Lumpur. Lumpír je dost čistý a tichý město. Což mi můžete jen těžko věřit, ale je to tak. Život bych si tu představit dokázal. Skvělý jídlo, parky, hodní a přátelští lidé.




Konec srandy. Letiště. Peking. Minsk. Budapešť. Obcházíme památky, koukáme smutně do noci a jdem spát. Ráno na vlak do Brna. Kruh se uzavřel. Vlny na rybníku zmizely. Jsme zpátky doma. Ale… nechte se překvapit, co bude příště! My už to tušíme.

Fotogalerie


krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy