Lago di Garda, Verona - Itálie (2012)

Lago di Garda, Verona - Itálie (2012)

Cestopis

Jak řekli, tak udělali a v pátek (I’m in love), kdy se lámalo léto školákům, vyrazili na jih. A jelikož ve čtyřech se to lépe táhne, byla naše tradiční výprava Peťa s Krulisem posilněna o dva členy, a to Šárku se Strejdou. Třebaže se nám boleslavská cestovka snažila cestu znepříjemnit „zajížďkou“ do Prahe, nedali jsme se a posilněni zelenou a vidinou koupání v Gardském jezeře (bylo vedro jak sviňa!) byli odhodláni odolávat všem nástrahám už od nástupu v Třebíči. V Praze krátká zastávka „na jedno“ a pak už autobus a neskutečný projev pana řidiče Radka. Nebýt jeho, nikdy bychom se nedozvěděli nic o základech hygieny (jak a kdy jít na záchod), pravidlech slušného chování (tamtéž pouze tekutiny), základních fyzikálních zákonech (gumička, silou natahovaná, může se nejen vytahat, ale i prasknout) či definici práce řidiče (ač to zní neuvěřitelně a mnozí si to stále pletou, řidiči opravdu nejsou uklízečky). Vystoupení pana Radka bylo vrcholem večera, tudíž by už bylo zbytečné zmiňovat něco dalšího. Ráno příjezd do města Malcesine, přezdívaného též Mezopotámie či Cestománie. Část osazenstva autobusu se vydala na rotačnú lanovku na Monte Baldo, my jsme prošli cez město a místní trhy, na lavičce posnídali moravské uzené a šli na la plaža. Koupání v Lago di Garda je kapitola sama pro sebe; koupání v „moři“, které nesmrdí rybinou, nehemží se potvorama, je krásně čisté a hlavně není slané, je rozhodně všechno, co si budeš přát. A ještě k tomu rád. Následoval oběd u pláže, samozřejmě, že pizza, a k tomu pár ostravských ptáků. A po cestě k autobusu jsme na pláži našli láhev zelené. Skoro plnou. Takové štěstí! Kolem druhé odpolední jsme se přesunuli do města lásky. Vedro bylo neúnosné, tak jsme se rozhodli opět oddělit od skupinky s průvodkyní Martynou a Veronu si prošli sami. Doteď se trápím otázkou, kdo je vlastně pohřbený v Juliině hrobu… Nicméně jsme se byli podívat i u jejího balkonku, sáhli jí na prso a k mřížím upevnili visací zámek, který má stvrzovat vzájemnou lásku nás čtyř. Na zdi u domu moc dopisů pro Julii nebylo, jak se nám snažil nalhat vskutku bergmanovský film, který nám Radek předchozí večer pustil. Na ostravskou podmostovou tradici jsme navázali nábřežním relaxem ve společnosti myslivce na pivu a neskutečně výborných oliv za 80 standů centů. A pak už se nic zajímavého nestalo, ve dvě v noci jsme vyrazili směr Česká republika (ne Čechy, sakra!) a jestli neumřeli, tak tam tancují a hodují dodnes.

Autor textu: Peťa

Fotogalerie


krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy