Panama, Kostarika, Nikaragua (2014)

Panama, Kostarika, Nikaragua (2014)

Praktické a důležité informace


UBYTOVÁNÍ
Místní s váma budou klidně trochu smlouvat (hlavně pokud jedete mimo sezónu), takže nebyl v podstatě problém sehnat ubytování (za rozumnej peníz) na blind. V případě potřeby lze využít i spolehlivej booking.com. Pokud pojedete do Puerta Vieja - berte Rocking Js.

VÝLETY
Na západním pobřeží Kostariky park Manuel Antonio - hodně zvířat, pěkný koupání. Řeka Rio Tarcoles, kde uvidíte krokodýli na 99 %. Ve vnitrozemí určitě městečko La Fortuna a výlety na vulkán Arenal. Zip line, vodopád, treky, termály. Mlžný prales Monteverde, tyrkysová řeka Rio Celeste a na východě nasajete nejlíp karibskou pohodu ve městech Puerto Viejo, Cahuita a Manzanillo. Nejlepší koupání je pak na trochu skrytý pláži Punta Uva. V Nikaragui pak nesmíte minout letovisko San Juan Del Sur, koloniální Granadu a pokud budete mít odvahu, tak jeďte do Bluefields, kde vás čeka nefalšovanej Karibik. V Panamě je to pak profláklej Panamskej průplav, ostrovy San Blas a Bocas Del Toro.

DOPRAVA
Doporučujem autobusy - obzvláště chicken busy, který nejsou moc pohodlný, ale užijete si velký dobrodružství. Ve větších městech spolehlivě funguje Uber a jezdí za poloviční ceny taxi. V Nikaragui se dá jezdit i taxíkama za super ceny.

Cestopis

Psáno mobilem za běhu a bez diakritiky (pro větší autentičnost).

Let do Madridu klasika. Za mnou placici batole, pubertak kopajici do sedacky a na ne rvouci tatínek. Mam pocit, ze tuhle trojku si najima nejaka particka, ktera me chce nasrat pri kazdy ceste, kterou podnikam… v Madridu stoupla teplota na 28. V Česku prej snezi. Město pomerne nudný, ale kocovni Turci to zachranujou. Ve vsech smerech. Zerem kalamary a white fish. Zacina to pro me opravdu vesele.

Predstav si pradelnu v panelaku, tak tam je sucho a chlad. Tropiko! Kdo hral Far cry, tak vi, jak to tady vypada. Sem mokrej jak prase a jeste mesic budu. Dobre mi tak. Ale tohle mam snad i rad. V letadle krevetky, tunacek. No ja to tady miluju cim dal vic. Vsechno jak delany pro knedlikare. Vsichni se tady smejou a jsou sympaticti. Treba je to prejde. Je to takovej spinavej mini New York. Taxíkem z letiste jsme mijeli prvni reku a v ni plavali dva krokodyle. Lezime na hostelu a vecer se uvidi, za kolik maj pivo a rum. Tady je pet odpoledne. Vam je o sedm vic. Tak dobrou noc! Evropo!

Sympatická tenistka a její černoušek kamarád. Na popud nasi skupinky, ktera ma evidentne dobrej smysl pro vyber lidi k oslo loveni) jsem se ji zeptal, jestli by nas nevyfotila. Byl z toho celej vecer. Ten cernej chlapek byl 17 let u americky armady za vojaka. Uz ho brali. Smal se, ze nasi meli v Jugoslavii ak47. Nicmene. Z tenistky Marii se vyklubala reditelka jednoho z nejhezcich hotelu v Panama City. Ted ma rok dovolenou a jen hraje tenis. Provezla nas svym suvckem s prosklenou strechou celym mestem a zavedla do pekny hospody. Zitra nas hodi na panamskej pruplav a ve ctvrtek na plaz protobelo. Pry jedna z deseti nejhezcich plazi na svete k snorchlovani. Misto vahani, jestli vzit bus nebo taxi- je z toho projizdka s pruvodcem. Je jedenact vecer a dusno, vedro nepolevuje. Maria nas veze do marketu pro vodu a nasledne az ke dverim hotelu. U toho pousti The XX. To si pak rikas, ze tady mas doopravdy bejt. To sou ty nahody! Nastesti klima na pokoji taky funguje - jdem spat a vy pomalu vstavejte do prace, holoto.

Ahoj. Kluci. Odkud jste? Cekoslovakia?! Panama is best! Mame vsechno! Marihuana? Cocain? Different chicken? Ladies? … no thanks. Maybe later. Snidane u mekaca (nojo). Hned vedle mistnich trhu, ktery vypadaj jak prevrzeny PSN budky vyvaleny v prachu. Ale ta atmosfera - underground. Ve fronte cekame asi 35 minut. Pred nama ctyri lidi. Tady se proste nespecha. Hlavne kurva neudelat rychlej pohyb.

Myslel jsem, ze zvirata budeme v pralese slozite hledat, ale tohle je natoceny asi deset metru od silnice. Ty potvory vam vlezou vsude. Uzivame prales bez turistu. Jsme tu jen my. To se nam v Kostarice uz asi nepovede. Maria nas odvezla cca 20 km za mesto, kdyz slysela ty zvuky, tak chtela zustat v aute. K tomu jediny spravce a lesa pan zmizel asi za pet minut, protoze dark is dangerous. Maria jde nakonec s nama. Je to docela necekane silnej zazitek. Po nekolika hodinach obdivovani betonovyho monstra (panama canal) strih jak od Trosky. Opicovresky. Za dvacet minut mizime. Az v tomhle rozlozime stany, tak mame jen dve moznosti - bud se poserem v noci - nebo i ve dne. Zejtra nam Maria slibuje rum, snorchle a vyvaleny pupky (v tom jsem predem jasnej vitez) na plazi v portobelu. A to bude posledni nadech civilizace. Pak uz jen divocina. Adios!

Prvni pralesni zkusenost. Do zoo jezdim rad a casto, ale vsechny navstevy jihlavy, dvora kralove nebo prazsky troji bych klidne za tech dnesnich dvacet minut vymenil. Opice rvou pekne od ledvin a nikde zadny sklo, zadny mrize. Najednou ses soucasti toho vseho a nikdo se te na nic nepta. Tak tady se ten vesmir propojuje docela zretelne. Jarda Dusek by se musel tetelit. Mam z prechodu z hlavniho mesta (kde uz tak je docela problem sehnat cokoliv) do divociny docela obavy, ale rozhodne vim, ze prave proto jsem tady. Priroda mocne volá vola. Ted a tady.

Snazime se prodlouzit hostel o jeden den, ale nikdo tu nemluvi anglicky a po par vetach slysime klasicky - manana. Problem se odklada na zitra. Tahle manana je mi sakra sympaticka. Bohuzel mistni aplikujou mananu uplne na vsechno, takze neuklizej odpadky a nedelaj ani nic jinyho. Do restaurace rozhodne nechodte, kdyz nekam spechate, protoze manana tempo vas vytrhne na par desitek minut. My jedem aplikovat mananu na plaz. Rano jsme prosli mistni trhy a starou ctvrt, ktera pripomina kubu (jakyhokoliv). Zidy v Trebici jsou proti tyhle ctvrti Monaco.

Dekujeme za krasnou zkušenost. Pivo za deset korun a flaska rumu za 80. Celej den ve vode s chlastem. To chces. Maria mi prozrazuje tajemstvi svyho tetování. Prej jsem jedinej - protoze me uz nikdy neuvidi. A vzapeti chapu - proc je tu s nama. Jen malo lidi to muze pochopit. Jen malo lidi ztrati to, co se da v zivote doopravdy milovat. A ze toho (co za to stoji) neni zrovna moc. Ach… Maria - angel of Panama. Ma stesti na andely! V prachu a spine. Chlasta a hraje karty. Pak mi prozrazuje dej druhyho dilu Hry o truny a zacinam bejt nasranej. Ale jak rika Klarka: “ty vole, ty ramena palej jak pica” .

Och… vcerejsi party na plazi me stala plavky a nakup jidla na nekolik dni dopredu. Asi to jezdi po Paname v taxiku. Dneska je svatek, takze si nikde nic nekoupime. Maria nas opousti a my se vydavame mimo civilizaci. Uz se asi nedostanu k psani, ale jak to pujde, tak to pujde. Sehnat tady autobus kamkoliv je docela slozitej rebus. Ale hlane uz pryc z mesta. Krosny na spaleny ramena a hura.. hip hap hop oukej, tak Maria nas neopousti… veze nas na San blas! I love her!

Dostat se na San blas neni zadna prdel. Bez 4x4 vas nepustej (vzapeti jsme pochopili proc). Maria a jeji SUV se cca hodinu a pul zmitalo pres kopce jako krava. Vyhled sice monstrozni - asi na dvacet kopcu porostlejch dzungli, ale strme nahoru - strme dolu - porad dokola. Borec, kterej nas vezl zpatky svoji ctyrkolu uvaril behem trictvrte hodiny. Ale manana. V San blas nas hned odchytavaj Kuny (kmen mistnich indianu) a domlouvame clun na jeden z jejich ostrovu. Cesta s nim trva asi hodinu a borci se s nicim nemazou. Vsecky hadry mokry. Paradni houpacka/koupacka. Koupeni nepromokavy kapsy na prachy a doklady nebyl spatnej napad. Dojizdime na ostrov Pero a zaciname bejt trochu zklamani. Ostrov nadhernej. Pisek, palmy, koraly (korály - ne kořaly), barevny rybke. Ale mladej, moderni kunak je trochu vypocitavej zmrd a chce nas pripravit o 680 dolku. Nicmene koncime na 185. Zklamani spociva v tom, ze ostrovy pro turisty nejsou ty, kde bydlej Kunaci. Na ostrove jsou jen tri Kuna baby, ktery prodavaj, co upletly. Nicmene pak prijizdi i kuna baba na kajaku a to uz se mi docela libi. Koupacka vyborna. Slunko horky. Bejt celej spalenej neni dobry. A vubec nejhorsi je mit spaleny usi. Seznamujem se s mladym kunakem. Foti si nas s jeho detma. Pomaha mi bourat stan a ja mu za to davam rum. Ma radost. Zacinam bejt nadsenej, ze poznavame indiani. Asi za pet minut nam dava svuj facebook, twitter, instagram a email. Kudla. Kuna. Jedem do prdele - spaleni na troud.

Panama mezi mesty. Jak vystrizeny z filmu. Spinavy bary a diskoteky ala Mexiko. Velkej betonovej plac a uprostred jeden stolek, kulec a polomrtvej pes. Vsude po Paname jsou diry. V chodnicich a kdekoliv jinde. Do jedny jsme videli z auta zahucet jednoho mistniho chlapce. Vletel do ni po bradu. Vsude jsou policejni hlidky. Na kazdy ceste nas nekolikrat kontrolujou. Videli jsme i zatykacku dvojice darebu. Sem tam prejde pres cestu nejaky zvire (nevim jak se to jmenuje vsechno) a dost casto potkavame ty jejich slavny autobusy, ktery v noci neuveritelne svitej vsim moznym. Vzádu maj obrovsky chromovany laufy. Tuning pico! Jsme zpatky v Panama city (chacha) a zejtra uz pomalu smer kostarikaaaaa.

Dneska 8 hodin v autobuse, ale v pohodli a klimatizaci. Jsme ve meste David (440 km od Panama city smerem ke Kostarice). Davame vecu a za 7 dolku dostavame kopec nudli, masa a zeleniny. Cisnik nam rika, ze jsme jeho friends a jeho frend je taky petr cech a tomas berdych. Zapijime to trema panamskejma bírama a jdem preckat noc na autobusak. Ve tri rano nam leti bus na… pockej si na to….. na Bocas del toro. Snad uvidime nejaky ty korály, delfini a velky zelve a pak uz dzungle a sopky. V Panama city to byl jeste takovej multikultimix, ale tady jsou panamaci uz uplne panamsti. Jak hnedej Hadamczik (ja myslel, ze se to rymuje… sakra).

Na Bocas del toro jedem splasenym nocnim autobusem. Ridic busu ma nejspis dojem, ze nas pronasleduje drogovej kartel. Do toho ctyrhodinovej datel a to se nevyspis. Hned z busu lezem do taga a z taga do clunu. Za dvacet minut uz jsme na ajlendu. Berem hostel. Na dva dny. Ostrov je naprcanej turistickejma stankama. Uz schazi jen je vsechny pokropit chcankama. Davam si dopoledni siestu s rumem Abuelo (velmi lahodne). Usinam nakonec s lisackym (nenapadne pozdravy na Velkomeziricskou!) a povznesenym usmevem. A taky prijemne znaven z rumu, z cesty, z popalenin. Hasici z Dolnich Vilemovic by meli radost. Budim se do toho stejnyho dne a cekam az slunicko prestane mit silu. Pisu andelum straznejm s prijmenim pialkovic. Ta jejich energie funguje i na 8 tisic kilometru. To wifi v hostelu proti tomu podstatne pokulhava. Jdu Vam radsi nafotit par fotek po ostrove.

Uz bude skoro tma. Uz je tma. Decka chodej ze skoly a odchytavaj taxiky. Dve americky holky zase odchytavaj turisti na party. Tequila shot za dolek. Rychle ten letak radsi mackam, abych nevedel, kde to je. Dva mistni panamaci se rozhodli vyfackovat uprostred ulice. Koncej s poutama kolem kotniku. Kolem chodej surfari. Borec na malym retro kole s cerveno, zluto, zelenou capicou mi nabizi neco na smoking. Skoda, ze ja ty kravaty nenosim… a z okna hostelu je slyset getting ready od Please the Trees. Turne melo asi uspech, chlapi! Nasli jsme pub jednoho amika. Takova trumpetka v Caribicu. Surfari, rockeri a pohoda. Pijem skopky a hrajem hru. Jak se to jmenuje? Jednou rukou vytahujes dreveny spalky a pokladas je na vrsek… vite nekdo? Jeden amik zacal zpivat Sinatru a motajici se holka u baru vykrikuje: “Barry White is back in the town!” Kecame s majitelem baru. Tady je na ulici zakazany pit a kdyz pijete, tak vas zmazou obuskem do zeber. Mame prijit zejtra na koncert. Prej je velmi funny jak opilci z “legrace” vychazej s lahvacema v ruce z baru a dostavaj sadu od cajtu. Vyklada, ze byl v Praze, ale kdyby nedovezl tricko, tak si nepamatuje, ze tam vubec byl. Spousta alkoholu, vy ste krasna zeme.

Rano clunem z Bocas na pevninu. Z clunu do taga a hura na hranice. Prechazime most pres reku a jsme v Costa Rice. Cisty ulice a banani. Vypada to tady mnohem vic kultivovaneji (bezpecneji) nez v Paname. Berem dve noci v kempu Rocking J’S ve meste Puerto Viejo. Nadhernej kemp. Vsude mozaiky jak u Skalaka. Jsou tu jen amici a atmosfera je skvela. Vousaci s kytarama. Bar. Houpaci site. Samotny mesto pripomina spis Jamaicu. Vsude dredari a zavan bylin. Po ulicich chodej krabaci jak talir. Davame na veceri hnusnou rejzu, ktera chutna jak vypranej kokos. Jestli chce clovek vypustit hovna z hlavy, tak kde uz jinde - nez v Caribicu a tomhle kempu. Sime dosel e-mail. Ahoj, vy jste v kempu Rocking? Vidime vase jmena v seznamu na recepci. Jsme tu taky! To mate tak, kdyz se lidi potkaj ve stejnej den, stejnym kempu a 8 tisic kilometru daleko od domu.

Dneska 15 km vejslap pralesem v bahne. Tukani, barevny motejle, cerveny zaby, jesterci a tak vselijak. Cejtil jsem se jak baba pod korenem. Mame s sebou dve novy a uplne cesky holky, ktery nas nasly vcera v kempu. A jsou fajn. Premlouvam se, abych za celej den snedl aspon banan. V tom vedru proste neni chut. Jestli chce nejaky tlusty prase (jako ja) zhubnout, tak hura do Costa Ricy.

Dost taxiku a autobusu. Pucujem 4x4 a druhou pulku cest uz budem “ve svym”. Jedem do parku Cahuita a potkavame opice, nosala, lenochoda, hada (prej poison) a leguani. Hada vidime diky spravci parku, kterej vidi zlutou tecku na kilometr. Asi je chlapec trenovanej. Smerujem do vnitrozemi smerem k vulkanum. Kolem Limonu (v aute vezem Simonu) jsou stovky kamionu s banani. Cestovani je legrace. Auto automat je trochu nuda, ale bavim se v noci vyhejbanim pred krabama, cyklistima (zasadne bez svetel), lidem, psim a vsemu na svete jinymu. Slapu na plyn do noci a misto kempu berem klasickej motel ( jak tam spolu v kazdym filmu utecou, rano na ne strilej a oni zdrhaj zadem), protoze uz neni cas, chut hledat kemp a stavet stany. Jsme kousek od peti narodnich parku (dneska sem mel tri parky a housku) a sopky Poas. Cecek 70 km od San Jose.

La Fortuna uz je typico turisticky mesto. Jsme kousek od sopky Arenal a jdem do lazni. Pul dne v horky vode mezi palmama a nikomu se nechce ven. Nakonec davame spravci lazni par dolku a muzem si rozhodit stany pod jednou strechou. Jedna mistni rodinka tady porada velky hody. Zvou nas ke stolu. Celej vecer nas cpou hambacema a vsim moznym.To je vesele! Rano hykame pralesnima stezkama. Vsude je lava. Respekt vsem sopkam! Presun krpalama a kopcama. 40 km dirama a jsme v Monteverde. Krasne to mesto v horach za kopcama. V celej Costa Rice to vypada, ze vsichni bydlej v budlinach pro slepice, ale jsou vysmati. Vystoupis z autobusu a ridic ti jeste mava na cestu… ja du asi na pivo.

Navsteva parku Elena. Tarantuleeee! Dneska sem si dal ofroudek jak vino. A uz se po route 1 sunem smerem na sever k hranicim s Nicaraguou, ktery se zejtra pokusime prekrocit. Ted vecere v kolonialnim mestecku Liberia. Sportu zdar!

Mam vyprano. Mam nazrano (fuj). Jeden pavouk k tomu. Piju Bohemia. Jsme ve meste La Cruz cecek 20 km od hranic s Nicaraguou. Zejtra je snad prejdem. Nechtej nas pustit s autem, takze ho musime nechat na hranicich. Dal uz proste dneska nejedu. Ne a ne a ne. To musi pochopit i Babica. Mam napsat, ze spime v hostelu plnym mravencu! Emil Fibich (neco jako Zdenek) byl s nama v pralese. Tohle mesto je urcite zaklety. Jestli mi TO pradlo do rana neuschne, tak Standa Gross konvertuje. Chce se mi curat, ale stolice je v poradku, krev je v obehu, tep je mirny a jestli se osprchuju, tak i ten smrad obrati se v pouhou vzpominku. Pet let si odirate suchy lokty u stolu s pocitacem a za tri dny ve slany vode je to pryc. Zbytecna namaha. Unanočeqatrosinkoperfavoradiospuravida!

Opoustime Costa Ricu. Na hranicich travime asi hodinu a rvou se o nas prekupnici, autobusaci a taxikari. Tady nemuzes mit pocit patyho kola u vozu. Celnice Nicaragua = jeden zahradni party stan. Berem chicken bus (velkej zazitek) a valime do Granady, ktera lezi primo u jezera Nicaragua. Jediny sladkovodni jezero na svete, kde zijou slani zraloci. Kolem cesty jsou vsude ranče a kovbojove. Telenovela. Behem cesty za jizdy vyskakujou pasazeri a nekteri zase naskakujou. Obcas upadne kus autobusu nebo ulickou projde prodejce cehokoliv. Na strechu busu leze borec s pytlem cementu na hlave a Nicaragua okamzite navozuje pocit Indie stredni Ameriky. Vsude je vsechno. Kone, drozky, trhy, autobusy. Bez pravidel. Dohadujem se s prekupnikama a v moji srajtofli uz se mota celkem pet men. Granada je nadherny mesto a ja jsem nadsen. Indie a Spanelsko s Mexikem na jednom place. Po ceste do Rivasu v dalsim divokym chicken buse cumlam karamelky a cesta je legrace. Uz se tesim. Ani nevim kam a na co. V buse se mi zdalo o holce, ktera se k nam pripoji (asi z tech karamelek), objevila se uz v taxiku do San Juan a nakonec s nama spi na pokoji v tomhle (podle pruvodce) nejkrasnejsim meste Nicaragui u more. Danka s trickem Nicaragua aka logo Ramones, panove. Jak ten sen konci nevim - bud nas okrade, nepromluvime spolu ani jedno slovo nebo se opijem - ale kazdopadne je to dalsi z nahod, ktery neexistujou.

Ten sen uz dopad. Nepromluvili jsme s ni ani slovo (par mozna jo). Staci jen vedet, ze ty znameni existujou. Neni potreba je zkoumat. I Nicaragua ma dobry pivo!

Dneska mam zase cas premejslet. Premejslet z jakyho duvodu jsem tady a proc to vsechno delam. Utyct sam pred sebou - pred osudem - na to 8 tisic kilometru nestaci. Ale mozna je dobry zjistit, ze jakakoliv vzdalenost nic neznamena a nerozdeli. A taky je dobry dat si k snidani v houpacim kresle na plazi skopek a hamburger. Nechat se vyfackovat dvoumetrovejma vlnama a popatnacty si spalit drzku od slunicka nebo se stat zavislym na jablecnym nektaru v plechovce. Mesic Pura vida - to snad nemuze bejt na skodu. Nicaragua je paradni. V Paname absolutne nefungovala hromadna doprava. Tady vyrazeny skolni autobusy ze statu paradne slapou a dokonce na sebe navazujou. Vyskocite z busu a uz vas pet chlapku vede za ruku do dalsiho. Staci jen kricet jmeno mesta. Dneska nas sice jelo asi 18x vic, nez je kapacita busu, ale aspon se hejbem. Naskakujici prodejci vam nabidnou opravdu vsecko. Od ponozek po igelitovy pytliky s ledem obarvenym stavou. Odtud se mi opravdu nechce. Jsme v Tamarindu (Costa Rica). Plazovy mesto pro snobaky. Vsude fontany a pozlatka. Tady najit levny ubytovani…. hele - krasnej hostel - to bude drahy. Kluci, podte… majitelka je ze Slovenska a nechava nam to za deset dolku. Ty dobry duse se vzdycky ukazou na pravejch mistech. A v pulnoci je tu 27 °C.

5:15 rano, kohouti nesli spat, krokodyl je pod vodou (doufam) - nemame tam slapat, 27° C, sedime na verande hostelu pani Miriam zo Slovenska. Naozaj uzasne. Tamarindo zacina bejt fajn. Chceme jit spat, ale vsude kolem rvat opice. Nocni pruzkum trhem zacina.

Rano byla kousek od hostelu particka opic s obrima koulema. Kousek dal leguan a jezero jednoho krokodajla. Videli jsme ptake lovit jesterke a retardovanyho racka, kterej lovil ryby zpusobem kamikadze. Celej den fackovacka ve vlnach Pacifiku mezi surfarama. Jejich instruktori jsou vyborni. Nepokryte se tesej z kazdy vteriny, kdy se jejich sverenec udrzi na prkne.

Opice vykradaj obchody, Simona surfuje, stromy venku kvetou, pejsek poslusne aportuje a steka do rytmu a ja se umele sklebim, protoze za 9 dni na Trebicance!

Prej sem davam malo chlastu (rany domnenek je potreba vypalit). Karibskej rum a opici rev. Miriam ma kamosku v Trebici. Tomu se uz nejde divit. Sedime na verande a poslouchame Wovenhand… Radiohead….. jsem dojat. Kurevsky dojat na mourek kosti. V tyhle seslosti - chodej tady zvirata, ale jmena nevim. Treba Pepa a Jana (tak prej tropicky myval).

Dneskajc osm hodin za kormidlem a uz vymetam kazdou diru na silnici, ale sme v Manuel Antonio. Costa Rica je zeme, kde se po par hodinach cesty kompletne meni pocasi, priroda a lidi. Je to jako cestovat sesti statama s jinym klimatem. Pod mostem vecerela particka krokodajlu. Takova klidna zver je to. Bez afektu a nadbytecnych gest. Jak sympaticke. Jde z nich klid. Asi proto jsou to taci drzaci Abych narovnal karmu toho chlastu, tak tady staci tri maly piva a z toho vedra uz houka. Trebicanka to neni. Jen si proste kazdej lok musim zadokumentovat. Pro pristi generace. Jinak komari komarej, housenky housaj, ptaci ptakaj, zaby zabaj, leguani lagujou, trava se tvaruje podle vetru, palmy se lehce prohejbaj pod kapkama deste a vsechno jede podle jizdniho radu. Az me překvapuje, ze se ani temer po mesici nedostavuje zadna unava nebo opotrebeni. Vsechno je jednoduchy a naprogramovany. Kdyz uz prsi, tak jen na cestu v aute nebo pres noc. Kde jsou ty strastiplne prekazky?! (Ted jsem si ale zarouhal!) Asi se zejtra poeticky ztratim v lese (nebo se ustknu hadem), aby to melo trochu grady.

Manuel Antonio jest nejvdecnejsim parkem na zvirata. Hadi, opice, myvale, leguani, jesterky, krabi, bobri od hoven (nevim!), pavouci, motyle. Ja nemam sklicko zvetsovaci na tomhle zarizeni mobilnim, takze fotky az doma. Pekny plaze a koupani. Takova michanina mezi vychodnim a zapadnim pobrezim. Na parkovisti byl prenadherne zhulenej hlidac. Musel jsem se s nim vyfotit. Asi pul hodiny nas bavil skoro jako Trojan v Karamazech. Ve meste hrajou fotbal. Hostitel na hostelu nam vari veceri. Je cas. Ne - neni cas. Neni cas! Najdu si tu praci, dum a psa! Napisu Marii, jestli me nezamestna v hotelu. Umim vytirat mopem zachody! Nebo… ne.

Zacinam bejt vopalenej takovym stylem, ze se zacinam na fotkach samovolne rozmazavat. Vecere od pana domaciho bodla. Stejne jako mistni Pilsen a komari. Opicka jako bonus! Pokecame ubrus. Na ukrajine je rus. Co na to US. Sssss.

Tady se dejou zajimavosti. Jdes s dolkama do mesta a vratis se bez nich. Proc - to nikdo nevi.

Puerto Jimenez. Jsme kousek od parku Corcovado na jihu Costa Ricy. Na park ukazujou obrovsky cedule, ale cestu neni mozny najit, takze chodime jenom kolem mesta, ale i tak potkavame nosala a dva obri papouche. Ara! Jeste jsme jich dneska videli sest. Dalsiho nosala, kterej vypadal jeste zmatnejc jak my. Predposledni vecere a pozejtri se uz odpojim od ostatnich a ceka me presun trema letadlama San Jose - Madrid - Frankfurt - Praha. Dva dny v letadlech a pak… pura vida v prdeli.

Posledni koupani. Vyrobil jsem si vor z bambusu a chtel ujet pryc, ale malo bambusu je malo bambusu. Padime smer San Jose… dochazej mi slova. D opici, d opici, d opici, d opici, d opici..

Posledni noc spim v bordelu. Uzasne absurdni. Ani Havel by takovej zaver lip nenapsal. Obed… a smer letiste.

Toz. Sedim v odletovej hale v San Jose a cekam na to. Kdo vi, jestli jsem tady spravne, protoze znaceni cehokoliv v Costa Rice je hodne nahodila zalezitost. Ukazatele na odbocky jsou vetsinou 200-300 metru za krizovatkou. Mesta jen odhadujete. Sjezdy z dalnice asi znackoval pocitac nahodnym vyberem cisel a stejne tak poradi ulic. Sprchy tu obcas tecou do zdi a lidi maj doma v jedny místnosti kuchyn, koupelnu, postel, obyvak, dilnu a garaz. Takze je docela normalni, ze parkujou motorku pred televizou nebo uprostred supermarketu (mezi regalama) objevite autobazar. Zacinam si uvedomovat , ze skoncilo obdobi, kdy jsem se rano probudil a resil jen velikost vln, bezpecny misto na doslapnuti (bez hada nebo pavouka), co si dat k veceri nebo jaky misto na mape bude to dalsi, ktery uvidime. Spali jsem snad v 15 hotelich (ve stanu asi 3x?), projeli Panamu, Costa Ricu a Nicaraguu. Videli desitky zvirat, rostlin a plazi. Vecere byly jasne nejlepsi v siti restauraci Soda, kde varej vytecne a za dobry ceny. Pivo nam chutnalo klasicky vsechno. Diky za pokecany vecery s Klarkou, diky za haumacovej vecurek se Simou (pudem spolu do Betlema) a diky Marii, ktera se pro me stala andelem Panamy. To me tak mustkem osla vede k telenovelam, ktery tady bezej vsude a furt. Jak kdyby u nas doma v televizi porad varil Babica, do toho zpival Michal David a Bartosova v nekonecny smycce skakala pod vlak v rytmu prirodniho obrozeni slunickarskeho mistra Klusa. Zakoncil bych to dalsim Topolem, ale bohuzel uz nesedim v Costa Rickym Meziricku, ale mezi umelejma stenama letiste, ktery me pomalu zacina svazovat do evropsky upjatosti a urednicky zakyslejch obliceju… chce se mi rvat Pura Vida a mlatit hlavou o dvoumetrovy vlny Pacifiku. Existuje jeste? Tam doma - osm tisic kilo a metru daleko - ta stejna realita? Ja myslim, ze jo. A je to dobre. Na svete musi bejt ve vsem rovnovaha…. Nase jedina jistota je, ze vsechno dobre dopadne. This is the end, the end, my only friend…

Prece jenom… prece jenom… jeste… neco. Je taky dobry se presvedcit, ze k zivotu doopravdy staci (aspon z tech materialnich veci) jenom jeden velkej batoh. K cemu je to harampadi, ktery jsem si nanosil do baraku. K nicemu. A verim tomu, ze i ten jeden velkej batoh by se dal jeste s chuti ocesat. Samozrejme - záleží na podminkach, kde zijete, co delate, co chcete… ale bez veci, bez hmotny zateze jste vic sam se sebou. S lidma. Tahle dovolena pro me taky fungovala jako takovej delsi pobyt v hospode. Jako oddaleni toho, ze musite stejne domu. Mezi ctyri prazdny steny. Nebo k nekomu s kym zijete. Ale stejne jste to porad jenom vy. Jenom vy. Uz jsem asi moc dlouho na letistich a pisu, abych psal… Ted jsem na tom tretim v rade (Frankfurt). Mam taky zpravy z bojiste, kde posledni trojice stale odolava krasnemu, nadmernemu teplu s horkem v ruce a latinskoamericky vasnivym tancum. Dovolena bez Krulisa pry za moc nestoji (to se dalo cekat - ten vytribene a vzdycky vtipnej, laskavej a pozornej chlapec proste musi chybet kazdymu) - dokonce to dohnalo jednu bábu v nocni kosili, ktera se jala vyhnat tuhle vsivou bandu cechoslovaku ze sveho pozemku pistoli. Ale jsou v poradku a maji v hotelu bazen s hezkejma lidma. To je takova pekna paralela k moji pozici, kdy se nachazim uvnitr betonovyho monstra a snazim se spat na plastovej zidli. O peknejch skopcacich uz se psat neda vubec. Je tu zima (skoro jak Pepicek) a knizka od Jachyma se blizi ke konci. Mam pred sebou jeste devet hodin cekani na letadlo a pro Vas tedy spoustu casu. Takze… narodil jsem se 23…. Ten strop tady ma takovou divnou klenbu. Dlazdice na zemi… kazda je stejna a pritom trochu jina. Holka s kufrem. Cervenym kufrem. S koleckama. Kam asi leti? Je to jeji kluk? Bracha? Chytli se za ruce. Je to jasny. Lehl bych si na prepazku, kde odbavujou zavazadla a ve spanku se nechal vozit po letisti. Uplynulo sest minut… Tohle bude dlouha noc… Hah, nasel jsem si lehatko.. zapadle v koute jedne z gejt… akorat tu tahne… slivovice je v krosne a ceka na let do Prahy… uz jen malo chybi ke stesti… uz jen malo… Tak trochu vaznejc - Sime posledni vecer ukradli mobil, takze je bez tel. cisla…






Fotogalerie


krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy krulis.net - cestopisy