Zápisky

Rekapitulace poslední pětiletky a novej start blogování

23. 06. 2017

Uf. Tak jdeme na to. Tohle nebude úplně jednoduchý.

Je to pět let, co jsem přestal tyhle zápisky psát. Důvod k tomu byl. V roce 2014 jsem se pokusil o návrat tohodle webu na výsluní internetovejch bažin. To nevyšlo. Vůbec. Jenže rok se sešel s dalšíma rokama a touha po expanzi těchto stránek se opět probudila. 

Pokusím se chronologicky sepsat, co se dělo v posledních pěti letech. Nebylo toho úplně málo, takže vynechám asi 90 %, protože moje hlava není hlava Stephena Hawkinga.

Stěžejním okamžikem byla určitě návštěva hospody. V pět ráno jsem se chtěl vracet domů, ale ještě předtím si dohodl vejlet. Vejlet do Kostariky, Nikaragui a Panamy. O tom se můžete podrobně dočíst v cestopisech. Asi půl roku dopředu jsem se klepal hrůzou z vejšek, komárů, ciziny, hadů a moře. Což bylo samozřejmě zbytečný, že jo. Střední Amerika mě naprosto pohltila a dala mi jasnej smysl života - cestování. Kostarika se stala zemí mého srdce. Musím to tak napsat. 

Když jsem se vrátil z divočiny, tak jsem si našel Slavíčka a život začal zase stoupat po sinusoidě spokojenosti nahoru. Kopli jsme do vrtule a navštívili Londýn a Barcelonu. To jsme v roce 2014. Proběhlo spousta koncertů, festivalů a menších vejletů, abychme se za rok vydali na naši první větší cestu na Srí Lanku. Taky jsem fotil Krkonošskýho survivala a rozhodl se, že se musím vrátit do sportovní pohotovosti po letech avantgardní zábavy. V těchto letech proběhla i družba přes Couchsurfing. Dojel Rafael ze Singapuru a holky z Belgie s jedním mexikánečkem.

Za zmínku určitě stojej domácí koncerty, kdy nám doma zahrál Jéčko, Kuba z Wild Tides a holky z Islandu. Přišlo pár dobrejch přátel. To dojme - sorryjako. Pak mi prdlo tříslo, užil jsem si s třebíčskou doktorskou smetánkou a k výlečení se nedobral dodnes. To je lehce smutný příběh. Bolest jsem zaháněl v Orlickejch horách, kde nám bylo krásně. Hlavně polská strana stojí opravdu za to. 

Houpnem do roku 2016, kdy volání divočiny zesílilo a my jsme se vydali zase do Kostariky. Tam proběhla tetovačka od Marcella. Tý vole. To bylo moc dobrý. Moc dobrý. Kostarika zůstává v mém srdci dál. Pura Vida. Po návratu následovala klasická směsice zábavy - koncerty, fesťáky, výlety. Po sedmi letech v řadě se vynechala Ostrava - Colours. Zkusili jsme OFF v Poslku a pšonkům pšenka už moc nepokvete. Začali jsme běhat. To vám je krásné. Takové pocitové. Nejlepší jsou RunTour. Běháme po celý republice a nasáváme energii od 1500 ostatních běžců. Běháme furt. Běháme sem a tam. Chlast, drogy a sport. Jedno z toho prostě k životu potřebuješ.

Moje narozeniny v roce 16 jsme oslavili v Londýně. Na co si budeme stěžovat, když můžeme všechno? Je to asi past. V zimě jsme koupili běžky a jezdili do Novýho Města. To vám je taky krása. Akorát si občas upadnu. Já starej a tlustej kmet už nejsem zkrátka tak vobratnej, ale já vlastně vobratnej ani nikdy nebyl. A už následovala další cesta. Tentokrát do Malajsie.

Po návratu klasickej kolorit, ale dokonce se udělalo něco málo na baráku. Bůh nám žehnej. Tohle je - řekl bych - všechno. Kdybych to psal podrobnějc, tak se z toho psaní poseru. Ušetříme si takové vypětí na jindy. Nebudu sem ani dávat žádný fotky, tohle už je prostě zahraný. Je to pasé. Je to pryč. A my přece všichni žijeme přítomným okamžikem. Ale slibuju - teď už zase pravidelně. Na tomhle kanále se s tebou brzo (a pravidelně) rád uvidím.

Tak zatím - ahoj, kamaráde!



Komentáře

vko
26/06/2017 08:26:58

leti nade, neco si prej