Zápisky

Víkend motoráček

17. 07. 2017

Sobota ráno. Snídáme několik toastů a vyrážíme Maxíkem do Brna. V Brně si Peťa v rychlosti kupuje troje boty. Já se držím. Nekupuju nic. Pokračujeme do Olomouce. Parkování nacházíme během několika vteřin. Jsme asi 250 metrů od startu závodu. Dneska poběžíme další RunTour. Ještě před závodem stíháme oběd a prohlídku náměstí. Na obědě trochu riskuju a dávám si hovězí kostky s brkašou. Peťa jede na jistotu a volí rizoto. Vracíme se do auta, převlíkáme se a Peťa stíhá usnout. Probouzí se s odumřelou nohou. Směju se a dostávám škytavku. Jdu na start. Zázemí je v parku, dokonce i celá trať vede parkem. Je to tady pěkné, milé a voňavé. Běžím celkem na pohodu tepovou a plním si svoji povinnost - dostat se pod třicet. Peťa si na desítce dává trojosobáček. Spokojenost. Hned po závodě se přesunujem do Brna. I díky nový navigaci - Here WeGo - jenž je ke stažení zcela zdarma. A můžu ji vřele odporučiť. U Dřevěnýho vlka stíhám žebra. Peťa stíhá dokonce dva Poutníky, Legendario a steak z hovězího. Odměny jak Brno. A zase už rychle do auta. V Meziříčku totiž hrajou Kalle. Dojíždíme tam akorát. Hodinovej set končí kolem jedný ráno. Zima by se dala krájet, takže to balíme a přes Budějovice se vrácíme domů. Stihli jsme toho za sobotu celkem dost. V neděli bude snad klid...

Nebude. Jdeme na kola. V Sokolí si ještě pískám. U Čichova už je to horší. První horskou prémii určitě nezískám a do puntíkatýho dresu se oblíká Petruška. V Bransouzích čumím na hrad. Co to má znamenat? Oni tam stavěj hrad. Kopírujem cyklotrasu Jihlava - Raabs, ale na některejch místech volíme cestu s přijatelnějším převýšením. Dojíždíme do Kolničky v Lukách nad Jihlavou. Dávám si grilovanej oštiepok s rukolou. Je to dobrý jak superprase. Peťa dlabe milé filé. Nedokážu odolat a dávám si to taky. Jahody, smetana... Kolnička je ráj. Jestli chcete gastronomickej zážitek na hezkým místě - Kolnička je tou pravou volbou. Po jídle jsem nenápadně (trochu nátlakově) přemluven. Cestu si prodlužujeme až do Malýho Beranova. Cyklotrasa tady vede kolem řeky a je to tady opravdu hezký. Z chatek a vesnic dejchaj 30. léta dvacátýho století. Ve mlejně se potkáváme s kamarádi. Dávám bezinkovou a zase do sedla. Cesta zpátky je vždycky kratší. Snažím se sám sebe utěšit. Platí to naštěstí i dneska. Zpátky trháme rekordy a sbíráme jednu rychlostní prémii za druhou. Domestiky nepotřebujem. V Třebíči jdeme oba zaslouženě do žlutýho za 72 Km dlouhou etapu. Příští víkend to ale bude ještě horší (lepší)...